Proti větru

Otec samoživitel a rozjuchané děti, před kterými musí zůstat silný – taková premisa vždycky nabádá k cukrkandlovému kýči a lacinému dojení emocí. Tenhle francouzský snímek ale působí od pohledu důstojně, jako poctivě odtočené melodrama o velkých životních bolestech, se kterými se člověk musí chtě nechtě vyrovnat. Samozřejmě, že kdyby se evropsky uchopené látky zmocnil Hollywood, byl by z toho doják na entou, cukr v kostkách vyskakující z promítačky. Ale ať už tu má člověk sledovat úsporné herectví Benoita Magimela, podmanivě snové vzpomínky na Audrey Tautou nebo celkově sympaticky civilní výjevy ze všedního dne chlapa v depresi, není důvod se tohohle trápení diváckých srdíček štítit.